Blázni.cz - dobrý kanál

Po páté jím páté paté

zlaté zlaté baštím z latté

stříbrné zlaté nebaštím z latté

popravdě jdu

cestou z práce

okolo zábavního parku

kde se konají popravy

nicméně nemám obavy

ani žaludeční vředy

popravdě Ti

cestou ze školy

stěží můžu říci

čus brácha

kus vlákna

kuř čápa

šault páka

buď flákač

znič lákač.

Kde je ten blázen nesemletý světem
Kde hrdina je, kdož nesešel věkem?
Kdo okem dítěte se věčně kouká?
Nikdo jiný, než Jorken Mouka

Jorka Mouken, Bohem nesemletý
chlap jak hora, opravdový Yeti
vracel se domů opilý a sjetý
klestil se trolly a zašlapával skřety

Jorkenen Mouka, syrový chlap ten
zplozen byl Božích mlýnů aktem
málokdo věděl, znal se s faktem
že spřízněn byl s nebem tajným paktem

Kráčel po lesích Bohémie
přemítal, kde si své nohé umyje
Přicházel totiž z Oslavan
Moravského to města van

Tady však za těžkého horka
postrádal vanu Mouken Jorka
tak po pražském tu bloudil po lese
až octnul se na I.P. adrese

Zde pod Ípákem všude samá špína
jen jedno okno svítí značkou vína
i vrátil se Jorka do Božího mlýna
sotva co vešel, jal se hřímat

Vzešel jsem z obilí a z hlíny
Přišel jsem opilý, mám džíny
Navracím se k Vám, Boží mlýny
Dejte mi lavor na mé špíny

já věrný jako kokršpaněl
vodu na váš mlýn vždycky vháněl
zrnem jsem osel širé pláně
tak dejte mi safra aspoň námel

Jorka Mouken, nesemletý bohém
v jeho očích věčný plane oheň
ruka jeho zaťatá je v pěst
když číhá za každičkým rohem

Jorken Mouka, blázen polohrubý
Z Božího mlýna se na nás zubí
Jorka Mouken, bohém nesemletý
ten přemostitelem je mezi světy!

14. 3. 2024 U Božího mlýna

Draci se klubou z avokád
punčochy mají na vokách
však ty se budeš, babo, kát
žes byla jejich advokát!

- Královno, než Ti vyznám Lásku,
nešla bys někdy na procházku?

- Ovšemže, ovšemže,
bydlím kousek od Temže

Pij čaje z Číny
pij čaje z Indie

Pij čaje ve dne
pij čaje v noci
pij čaje hodně
pij čaje pij!

Stojí stojí dalmatin
na výběžku skalnatym
Jára s tělem svalnatym
pět jégrů si dal na tým

Chodím jako šarlatán
co se vohák šarletem
chodím chodím s varlaty
dostaneš je zdarma ty

Planout
planou nadějí
planout, plynout

Plynout
splynout s peřejí
plynout, planout

Linout se s melodií
větrem zpívanou
a s ním vanout

Se slzou slanou
na zem skanout

Život příslušníka je rozfázován do stádií, jejichž obsah se proměňuje, ale jejichž centrem je vždy pěstování nechuti k náplni vlastní činnosti. První stadium nazýváme škola, druhé práce. Za nejzdatnější se považují ti z příslušníků, kteří jsou v odolávání takto vypěstované nechuti nejvytrvalejší. Tito nedoufají v pozemské blaho ani v posmrtné odměny, neboť kdyby svou činnost považovali za bohulibou či libou sobě či komukoliv druhému, mohly by tyto motivace narušit musíšskou nechuť.

Seznamy musíšských zvykových činností a hodnocených ctností jsou pak velmi nahodilé. Mnohé činnosti a ctnosti jsou převzaty z jiných, převážně primitivních kultů, jako je hedonismus či skutkářství, avšak obsahově vyprázdněny, neboť příslušníci dbají na čistotu své demotivace.

Musíšské jazyky jsou také vyjímečné. Slovo pro „povinné“ zde bývá opozitem slov jako je „dobrovolné“, „chtěné“, „příjemné“. V nejméně jednom jazyce stojí tvar „z povinnosti“ v kontrastu k pojmu „rád“. Tato jazyková skupina také využívá slovo „musím“ v kontextech, kde bychom mnohem vhodněji použili slovo „chci“.

Musíšská kultura bývá někdy také označována „vyznávání Musíše“. Božský či jiný nadlidký status Musíše je však pochybný. Jediné, v co u něj příslušníci kultu mohou doufat, je stav „nemusíš“, stav vyčerpání seznamu příkazů (jež Musíšovi v daný moment připisují). Za tento čas však podle lingvistů musíšští nejsou příliš vděční, neboť jej podle svých slov „zabíjejí“ či „krátí“.

Už mám zase motivaci
skládat rýmy na matraci
přemýšlím teď, kde jen začít
budu si to dělat, jak chci

Dnes jsou v akci lumírovci
Z dovči přivez Lumír ovci
Venku kvete jílovec
tiše ovci jílovec

Na jílovec maďal
jde kůrovec z Maďar
Já měl včera beďar
dnes už se mi vstřebal

Pozítří je středa
půjdu pro dvě dřeva
dám ty dřeva křížem
kříž tím bude zřízen

Přijde k němu zřízenec
bude to můj zpřízněnec
řekne že má žízeň
zazpívám mu píseň

Až ta píseň dohraje
posedíme u čaje
a po třetím zálevu
cosi v dálce zahlédnu

zahledím se do dálky
vyndám božku z obálky
taky ňáký klobásky
a pak svatý obrázky

postavím to do kruhu
upevním se v popruhu
vystřelím se prakem
pánu Bohu do oken.

Někdy koncem zrození

kdy šlo o souložení

zdálo se, že jsou věci v cajku

a že jsou ložený.

Počátkem apokalypsy

řekla jsi čau a polib si

co se to stalo v mezičase

kde jsme to zakopali psy?

Jde kůň

apokalypsa

Použité nádobí

odkládejte do dřezu